I 30 sekund pauza se počítá… Když jsem se chystala na rehabilitaci, moje představa byla jasná – čekala jsem klasickou fyzioterapii: trochu cvičení, protahování, posilování… Takže si dokážete představit moje překvapení, když jsem přišla na svou rehabilitaci a místo tělocvičny mě posadili ke stolu, jako bych měla začít pracovat v kanceláři. „Počkejte, to je ta rehabilitace?“ myslela jsem si. Místo rotopedu nebo cvičení s gumou jsem seděla u monitoru a čekala, co bude dál.

Ale nakonec jsem zjistila, že tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala. Tahle terapie byla tentokrát zaměřená na jiný z mých problémů – únavnost. Na boj s vyčerpáním, který jsem také potřebovala zvládnout. A tady přišlo něco, co mě opravdu dost překvapilo – rehabilitace zaměřená na to, jak správně odpočívat. Jestli se taky občas cítíte na pokraji sil a nevíte, jak to ukočírovat, mám pár praktických tipů, které jsem si odnesla a líbí se mi pro svou jednoduchost a tedy i reálnost je zapojit do běžného života. Nejsou to žádná kouzla, spíš jednoduché kroky, jak se naučit správně odpočívat. 

Tip #1: Naplánujte si pauzy – stejně jako ostatní aktivity

Plánujete si všechny úkoly do kalendáře, ale odpočinek? To většině z nás připadá trochu praštěné. Přeci poznám, až už nebudu moci, ne? Tak to ale nefunguje. Pravda je, že únava je nedostatek energie a často si toho ani nevšimneme, dokud nejsme úplně vyčerpaní. Dokud si člověk nezačne pauzy plánovat, snadno sklouzla k tomu, že aktivitu dělá až do chvíle, kdy už jsem opravdu nemůže. Následky známe..více dní odpočívání, kdy neuděláme vůbec nic. 

Já se bála, že mě odpočinek vytrhne z tzv. flow, tedy stavu, kdy jste pohlceni tím, co děláte, a práce vám jde od ruky. To je přece cíl se do takového stavu dostat, ne? Flow je skvělé, ale také stojí hodně energie, kterou je potřeba pravidelně doplňovat. Občasná pauza vás nakonec dostane dál – pomalejší tempo totiž pomůže zvládnout víc, než když jedete na doraz.

Tip #2: Krátké pauzy jsou klíč

Během sezení jsem dostala jednu z nejcennějších rad. Většina z nás si totiž automaticky představuje pauzu jako deset nebo patnáct minut, ale nemusí to tak být. Někdy stačí jen pár vteřin, během kterých se odpojíte od činnosti. Může to být doušek vody, krátké protažení nebo tři hluboké nádechy a výdechy. Cílem je hlavně to, aby si tělo i mysl trochu odpočinuli, a vy jste mohli pokračovat.

Většina z nás má nějak zafixováno, že pauza znamená deset nebo patnáct minut. To jsou ty naše „školní přestávky“, na které jsme zvyklí. Jenže – kdo říká, že pauza musí být takhle dlouhá? Začít s takhle dlouhými pauzami je pro začátek těžké. Dozvěděla jsem se, že odpočinek může být i něco mnohem kratšího a nenáročného. Prostě začátečnická verze, než se pouštět do něčeho, co nás od další práce odradí. Dát si krátkou přestávku, klidně jen na pár vteřin, a už jen to může tělu dát čas na regeneraci. Není to o délce pauzy, ale o tom, jak často ji máte. Jde o odpoutání se od právě vykonávané aktivity. Krátká pauza může být jen pár hlubokých nádechů, protáhnutí nebo prostě procházka na záchod – a najednou se cítíte lépe.

Tip #3: Učte se odpojovat – aneb, co dělat o pauze

Když už se vám podaří si pauzu dát, co s ní? Já jsem se hodněkrát snažila zařadit desetiminutovky, ale co během nich dělat? Chvilku koukám z okna, pak si říkám, že o tom dýchání, tak to zkouším… Pořád se tak nějak bokem koukám po hodinkách, jestli už to mám za sebou, a na konci se ani trochu odpočatá necítím. Mozek, zvyklý jet na plné obrátky, se moc neumí vypnout. V tu chvíli přijde na řadu jednoduchý trik. Můžete se soustředit na věci, které vás „odpojí“ od aktuální činnosti – třeba zmíněný doušek vody. V tom momentě tělo začne zkoumat, co vlastně potřebuje – další pití, odskočit si (hodně už jsme pili), možná delší pauzu, něco malého k jídlu? Když si dovolíte jen tu chvilku na zjištění, jak se cítíte, zjistíte, že se vám nejen odpočine, ale i přemýšlí jasněji.

Tip #4: Pozor na falešné „dobíjení“

Teď k něčemu, co všichni dobře známe – kafe, energetické nápoje. Když vám dochází šťáva, co si dáte? Red Bull? Dvojité espresso? Všichni to známe, ale málokdo přemýšlí nad tím, že tahle „dobíječka“ je spíš jen iluze. Fyzioterapeut mi to krásně přirovnal k penězům – je to jako jít si půjčit, když nemáte vlastní finance. Jasně, teď máte na utrácení, ale v budoucnu vás to bude něco stát. A s energií je to stejné. Káva nebo energetické nápoje vám totiž nedodají energii – jen ji „vypůjčí“ z vašeho budoucího já, a to se později projeví ještě větší únavou. Místo toho je lepší najít opravdový způsob, jak doplňovat energii, třeba právě pravidelnými krátkými pauzami.

Tip #5: Dbát na základní potřeby

Já se často ocitám v situaci, kdy si říkám (a věřím, že nejsem jediná): „Napiju se, až to dodělám… najím se hned, jak skončím s tímhle.“ A nakonec to odkládáte dál a dál, nebo se objeví něco dalšího, co chceme hned udělat. Zanedbávání základních potřeb je jedním z důvodů, proč se unavíme dřív, než by bylo nutné. Místo toho stačí pravidelně myslet na drobnosti, jako je napití nebo pár nádechů, a doplnit tak energii v průběhu dne. Dovolit si byť malinkatou přestávku, pomůže udržet tělo déle v chodu. A tím se dostáváme do posledního tipu.

Tip #6: Občas zpomalit, abyste došli dál

Možná se vám to zdá nelogické, ale zpomalení vás může posunout dál. Není umění se vydat ze všech sil. To se pak projeví vyčerpáním nebo náhlým poklesem energie, kdy už prostě nemůžete dál. Pokud si naplánujete čas na zpomalení a odpočinek, nejenže zvládnete víc, ale budete se cítit mnohem lépe. Je to, jako když si představíte maratonského běžce běžce, ten také neběží celouhodbu sprintem, musí si energii na celý běh naporcovat. 

Kdybych tohle věděla dřív, odpočívala bych líp

Celá tahle rehabilitační zkušenost mi ukázala, že odpočinek není zbytečný luxus, ale nutnost. Možná i vy bojujete s únavou nebo přetížením. Zkuste si proto naplánovat pauzy, stejně jako všechny ostatní aktivity, a uvidíte, jaký rozdíl to udělá. Nepodceňujte sílu malých přestávek a nepodceňujte základní biologické potřeby, protože to může být přesně to, co vás udrží v chodu celý den.